Miloš Čermák – Lovestory ve výtahu a dalších 77 povídek

Miloš Čermák - Lovestory ve výtahu

Kúp audioknihu vo formáte MP3 Kúp audioknihu na CD

Někdy z nás dělá větší husy, než skutečně jsme. Ale co by člověk neudělal pro slávu. Hana (ta s modrými vlasy)

→ Audiokniha Lovestory ve výtahu a dalších 77 povídek z fleku | → Miloš Čermák | → Rozhovor s Milošem Čermákem

Audiokniha Lovestory ve výtahu a dalších 77 povídek z fleku

Miloš Čermák - Lovestory ve výtahu↑ Na začátek | → Povídky

Kniha Lovestory ve výtahu a dalších 77 povídek z fleku původně vznikala jako blog. Původním plánem Miloše Čermáka bylo napsat každý den jednu krátkou povídku. Některé dny vynechal a některé povídky nebyly krátké, ale záměr se víceméně podařilo splnit. Všechny byly publikovány v den, kdy vznikly. Miloš Čermák napsal přesně 100 povídek, v této knize jich je z původní stovky otištěno 73 a pět dalších vzniklo „na přání“, lépe řečeno na základě námětů zaslaných čtenáři, všechny však spojuje humor, zamyšlení nad současným světem a především nadhled.

Miloš Čermák v studiuAutora si všiml vydavatel audioknih (firma Publixing) a dohodla se na vydání této knížky v audio podobě. Naštěstí se podařilo autora přesvědčit, aby audioknize propůjčil také svůj hlas a tak z povídek cítit autenticitu, jakou může dosáhnout jen autor, který příběhy napsal. Audioknížka Lovestory ve výtahu a 77 dalších povídek z fleku vychází zároveň s tištěnou knihou, čož je stále v Čechách relativně ojedinělé.

Tuto skvělou audioknihu si můžete koupit ve formátu MP3 k okamžitému stažení na webu audiolibrix.com, který je jedním z největších on-line obchodů s audioknihami a mluveným slovem v Čechách i na Slovensku. Audioknihy v MP3 jsou výborné k poslechu na vašem mobilním telefonu, v MP3 přehrávači, na počítači ale můžete si je případně i vypálit na CD. Jejich výhodou je okamžitá dostupnost a tak je můžete poslouchat hned po zaplacení a následném stažení, řádově celý proces trvá pár minut.

Kup audioknihu ve formátu MP3 Kup audioknihu na CD

Povídky

Audiokniha Lovestory ve výtahu obsahuje následujícíh 78 povídek:

00. Intro | 01. Mému andělovi nechutná bourbon | 02. Úsměvem nic nepokazíš | 03. Čistá mysl | 04. Bůh viděl aut | 05. Potíže pana Smithe | 06. Dobro a zlo v chodbičce u záchodu | 07. Šance pro Angelinu Jolie | 08. Čínské přísloví o poněkud choulostivé věci | 09. Špatnej den | 10. Brigáda pana Bárty | 11. Vítr v obýváku | 12. Osoba sakra blízká | 13. Štěstí chodí dokola | 14. Vrazi číslo 5 | 15. Když cesta je cíl | 16. Fejsbukovej román | 17. Chvilka s andělem | 18. Lovestory ve výtahu | 19. Můj taxikář je anděl | 20. Jak se loupe banán | 21. Vylosovaní zástupci lidu | 22. A na všech rozích byla červená | 23. Asi mě někdo nahlásil | 24. Bubliny | 25. Přání k narozeninám | 26. Ať žije zdravá výživa | 27. Zbytečné obavy | 28. Hodina dopravní výchovy | 29. Poslední lajk | 30. Den jako každý jiný | 31. Láska s nízkou akontací | 32. Ukončete výstup a nástup | 33. Změna zaměstnání | 34. Osudová chvilka | 35. Když máte den blbec | 36. Nepovedená věštba | 37. Kdo je ten člověk? | 38. Incident u večeře | 39. Nepřečtená esemeska | 40. Jak se cítíte | 41. Chytrost nejsou žádné čáry | 42. Počkejte na vyzvání | 43. Láska ze Starbucks | 44. O posmrtným životě | 45. Zničený život | 46. Zázračné brýle | 47. Zlu se musíš postavit | 48. Takový důvěřivý moula | 49. Dokonalej zločin | 50. Příběh fajnovýho člověka | 51. Nový model | 52. Takovou šanci máte jednou za život | 53. Všichni jsme jeho followeři | 54. Kouzelnej dědeček | 55. Tři sudičky | 56. Dovoz je v ceně | 57. Rodičovskej víkend | 58. Neznámý číslo | 59. Ta holka má talent | 60. Procházka v parku | 61. 37 minut | 62. Bacha, jsi teď hodně blbej | 63. Nehoda autíčka Artin | 64. Když utečeš, tak vyhraješ | 65. Důležitý mají přednost | 66. Noční návštěva slečny Petry | 67. Štěstí je perspektivní produkt | 68. Mlčení znamená souhlas | 69. Konečná stanice, prosíme vystupte | 70. Další prosím | 71. Dnes neumírej | 72. Nemilá událost ve 3B | 73. Plastové srdíčko za dvacku | 74. Ano, pane premiére | 75. Pozor na detektory, jsou citlivé | 76. Cipísek | 77. I Všemohoucí má své dny | 78. Chci psát jenom skvělý věci

Kup audioknihu ve formátu MP3 Kup audioknihu na CD

Miloš Čermák

↑ Na začátek | → Sociální sítě | → Novinář | → Spisovatel | → Bibliografie | → Soukromí | → Kontakt

Miloš ČermákMiloš Čermák je český novinář, publicista, spisovatel, konzultant, analytik, komentátor a odborník na média. Přednášky o médiích a sociálních sítích přednáší na katedře žurnalistiky FSV Karlovy univerzity v Praze. Je taky spoluzakladatelem NextBig (Next Big s.r.o.) – česko-slovenské konzultační firmy.

V roce 2010 získal ocenění Osobnost roku v ankěte Křištálová lupa (Cena českého Internetu), co je čtenářská anketa zpravodajského serveru Lupa.cz.

 

Sociální sítě

Miloš Čermák je velmi aktivní a také hodně populární na sociálních sítích. Se sociálními sítěmi to očividně umí. Jeho Facebook profil momentálně odebírá přes 6000 lidí, jeho Twitter profil sleduje více než 23000 followerů. Daří se mu i na sociální síti Google Plus, kde ho má v kruzích přes 22000 lidí. Chybět samozřejmě nemůže ani na největší síti pro profesionály LinkedIn.

Založit si stránku na některé sociální síti může skoro každý. Nicméně, mít vlastní příspěvek na Wikipedii, to až tak běžné není. O Miloši příspěvek na Wikipedii je, nedočkal se však zatím nějakého většího rozšíření či přeložení do jiných jazyků, než je čeština.

 

Novinář

Miloš Čermák je jeden z nejznámějších českých novinářů. Kromě toho, že velmi zajímavě píše, může se pochlubit i množstvím online i offline médií, do kterých přispíval.

Co se tištěných médií týče, dlouhá léta pracoval jako reportér v časopisu Reflex, odkud dokonce čtyři krát odešel a třikrát se tam vrátil. Pracoval i jako šéfkomentátor Lidových novin, či jako strategický ředitel časopisu Respekt.

Momentálně pracuje pro týdeník Ekonom (patřící vydavatelství Economia), kde má pět stránkovou rubriku o technologiích. Její součástí jsou kresby Miloše Gašparce, s nímž pracoval na seriálu Hana a Hana.

Jeho články si čtenáři mohli přečíst ve více médiích, například na serverech iDnes, Lupa nebo Neviditelný pes, pro který napsal také několik fejetonů. Miloš se netají tím, že má rád svůj iPhone i iPad a tak několik jeho článků se týká právě těchto zařízení či aplikací pro ně určených.

Kromě toho blogoval postupně na několika svých blozích včetně Blog Media Skills, Blog Nová média 2009 či Psáno z fleku.

 

Spisovatel

Hana a Hana

originálně publikováno na http://kultura.idnes.cz/hanahana.asp?f=JAZ295e1b_h_h_o_pratelstvi.htm

I jako spisovatel to Miloš Čermák vzal vážně a má na svém kontě několik knih a komixů – na komixech Hana a Hana spolupracoval s Milošem Gašparcem.

První knihu napsal již v roce 1991 a nejnovějším knižním počinem je právě Lovestory ve výtahu z roku 2013.

Mezi dosud nejznámější Čermákovy knihy určitě patří Půlkacíř a Krutopřísné povídky. A právě tyto povídky vyšly i jako první Milošova elektronická kniha (vhodná i pro čtečky Kindle).

Půlkacíř jsou rozhovory, které s novinářem Milošem Čermákem vedl těsně před svou náhlou smrtí Karel Kryl. V nich bilancuje velmi otevřeně svůj umělecký i soukromý život. Fascinující je Krylova reflexe nových poměrů po listopadovém převratu, kdy se jeho postoje rozcházely s dobovou euforií.

Krutopřísné povídky jsou lehce absurdní povídky z pera Miloše Čermáka. Hrdinou každé z jedenácti povídek je osobnost české politické scény napříč názorovým spektrem, vyrovnávající se s více či méně reálnými událostmi.

 

Bibliografie

  • Klec na policajta (Rozmluvy, 1991)
  • Povolání: Děvka (Rozmluvy, 1992)
  • Půlkacíř: Rozhovor s Karlem Krylem (Academia, 1993, ISBN 9788073351946)
  • Jak chutnají peníze : (nenápadný půvab českých milionářů) (Exact Publishing, 1995)
  • Klaus je mrtev, ať žije Klaus : pohled do zákulisí vysoké politiky (Duel, 1997)
  • Nanebevzetí Karla Kryla (Academia, 1997, ISBN 8020006613)
  • Souběžný portrét : Václav Klaus, Miloš Zeman (První Nakladatelství Knihcentrum, 1998)
  • Pravděpodobné vzdálenosti: Rozhovor s Jaroslavem Hutkou (Academia, 1999)
  • 100 fíglů a tipů pro Internet (Academia, 2001)
  • 100 (dalších) tipů pro pozoruhodný Internet (Academia, 2001)
  • Jak se skáče na špek (Academia, 2001)
  • Internet snadno a rychle (Atlas.cz, 2001)
  • Hana a Hana : ty jo (BB/art, 2004)
  • Hana a Hana : ty vogo (BB/art, 2005)
  • Kdyby sólokapři měli křídla, aneb, Proč nás novináře nikdo nemá rád (Nakladatelství Lidové noviny, 2006)
  • Nemachruj, ta holka je nakreslená!, aneb, Únos z komiksu Hana a Hana (BB/art, 2006)
  • Nikomu to neříkejte (Vydáno vlastním nákladem – Lulu.com, 2007)
  • Hana a Hana : ty kráso (BB/art, 2007)
  • Nikomu to neříkejte (rozšířené, 2. vydání, Extra Média, 2007)
  • Hana a Hana: Wow! (Extra Média, 2008)
  • Krutopřísné povídky – “Lži” o českých politicích (Mladá Fronta, 2010)
  • Lovestory ve výtahu a dalších 77 povídek z fleku (Albatros, 2013)

 

Soukromí

Miloš Čermák má za manželku Sentu Čermákovou, která v roce 2010 vyhrála soutěž Manažér roku 2010. Mají spolu dvě deti, Vavřince a Jolanu.

 

Kontakt

Kontaktovat Miloše Čermáka je nejlpší e-mailem nebo telefonem, jeho aktuální kontaktní údaje lze vždy najít na jeho profilu na webu jeho firmy NextBig.

 

Rozhovor s Milošem Čermákem

↑ Na začátek | → Přesně 100 povídek | → Vyzkoušet vysbírat peníze přes hithit.com – jako fór | → Měli jsme tu audioknihu nahrát dřív… | → Dvě z povídek na přání mám vysloveně rád…

S Milošem Čermákem jsem se setkal v Praze, během jeho nahrávání audioknihy. Byl jsem velice rád, že po dvou hodinách nahrávání, když se konec této nahrávací relace ani zdaleka neblížil, si na mě našel půl hodinu času a mohli jsme si spolu popovídat o jeho knize, audioknize či o jejím nahrávání.

Miloš je velmi příjemný a vtipný člověk a dalo by se povídat si s ním hodiny, bohužel náš čas byl omezen, aby se po našem rozhovoru mohl vrátit k nahrávání audioknihy.

 

Přesně 100 povídek

Publixing: Vy jste vlastně napsali přibližně 100, nebo 100 povídek přesně, je to tak?

Miloš Čermák: Ano, přesně 100. Plus ještě 5 povídek na přání, ale ten původní projekt byl 100 povídek.

P: 100 povídek! Jak se Vám podařilo udržet motivaci na 100 povídek? Vy jste vlastně psal ty povídky denně.

MČ: Tak já jsem vlastně žádnou motivaci neměl. Ono to vzniklo jakoby náhodou, takovým pohnutím mysli. Já jsem povídky psal mnohokrát, když mě to bavilo, tak jsem jsi sedl a napsal povídku. A někdy loni jsem si říkal, že by bylo fajn, kdybych psal pravidelně – na nějaký blog – povídky. Pár jsem jich napsal, držel jsem to, že jsem jich napsal asi 10, nebo jedenáct. Byly relativně dlouhý a tak nějak to nemělo žádný rytmus, tak jsem ten projekt trochu usnul a zapomněl jsem na to. Pak jsem ty povídky vydal ještě jako e-knihu, takže jsem jich ještě možná 100 nebo 200 prodal, bez nějaký propagace, zase někde na blogu, nebo jsem je nabídnul přes Facebook.

No a pak jsem loni na Silvestra byli se ženou na Lipně a seděl jsem na balkóně – to byla zima, tak jsem seděl v bundě – dal jsem si panáka a říkal jsem si, co v tom příštím roce budu dělat? A říkal jsem si, co kdybych psal každý den jednu povídku? Ale nemůžou být tak dlouhý, jako byly ty předtím – tamto byly povídky relativně dlouhý. Dám si limit, že musí být do 1800 znaků, to je jedna stránka strojopisu a že prostě napíšu každý den povídku. A jak dlouho vydržím, tak dlouho vydržím, že jo? Nedělal jsem si z toho stres. Žádný plány jsem vůbec neměl, bylo mi to jedno.

Neměl jsem ani jednu připravenou dopředu. Prvního, asi ve čtyři odpoledne, jsme přijeli z Lipna domů, tak jsem sednul – byla nějaká inspirace – a napsal jsem první a dal jsem ji hned na blog. Tenkrát to ještě nebylo na doméně zfleku.cz, ale psal jsem to na nějakou jinou doménu. Už ani nevím na jakou, ale na nějaký blog jsem si to psal. Druhý den jsem napsal druhou, třetí den třetí a tak to tak běželo až jsem jich měl asi 15 a každý den jsem psal jednu. A byla půlka ledna a říkám si, že to vypadá zajímavě a strašně mně to začalo bavit. Ale samozřejmě to i hodně konzumovalo, tím že jsem o tom dost často přemýšlel. To samotný psaní nebylo problém, mně psaní baví, já jsem grafoman, ale samozřejmě jsem o tom hodně přemýšlel. Já chodím každý ráno běhat, takže při tom běhu jsem se vždycky snažil vymyslet, jakou tu povídku ten den budu psát – někdy se to povedlo a někdy mně to napadlo až odpoledne. Ale držel jsem každý den.

A říkám si, že to vypadá zajímavě, takže bych to mohl zveřejnit, protože jsem do té doby tu adresu nikomu nedal. Bylo to na blogu, ale nešířil jsem to, takže tam bylo pár návštěv. Někdo to třeba objevil přes google náhodně, ale v podstatě to nečetly žádný lidi. A dal jsem to na tu doménu zfleku.cz, která se mi zdála, že to vystihuje, jelikož to píšu z fleku. Myslím, že jsem tu doménu měl z dřívějška, že jsem si ji ani neregistroval v souvislosti s těma povídkami. A začal jsem to dávat na Facebook a propagovat to. Tím pádem samozřejmě hned vyskočili návštěvy, na konci ledna to bylo kolem 1500, 2000 čtenářů denně.

P: Slušné číslo.

MČ: Což bylo docela relativně slušný číslo, na to, že jsou to povídky. Samozřejmě, vy nevíte, kolik těch lidí to dočte. Je to prostě počet otevření toho článku. Taky je možný, že někdo skočí na status, kterým jsem to propagoval. Byť já jsem vždycky všude psal “pozor, je to povídka”. Nikdy jsem nepředstíral, že je tam něco zajímavého jako “podívejte se na tu nahou ženskou”, to bych tam nahnal třeba 10 tisíc lidí.

A nějaký lidi to museli i dočíst, protože tam o tom debatovali a chodili mi e-maily a opravovali mi tam třeba překlepy – tak jsem poznal, že to i čtou. Takže se stalo, po měsíci, že jsem jich tam měl nějakých 30 a už jsem nedodržoval ani to pravidlo délky, takže jsou tam nějaký i hodně dlouhý. Většina pak byla delší než těch 1800 znaků. Byla i povídka, která měla 7-8 tisíc znaků, ale většinou se to drželo tak do 3-4 tisíc.

Hrozně mě to začalo bavit, čtenáři přibývaly, pár krát se mi stalo, že jsem vynechal, že mně to opravdu nenapadlo nebo jsem neměl čas. Je to ale takový období – myslím, že jsi ten rok 2013 budu pamatovat, že to s tím budu mít spojený. A tak jsem psal.

Samozřejmě, ne všechno se povede, když to vidím v celku, tak se tam někdy i opakuju, ale snažil jsem se hlídat, aby se ty nápady neopakovali. Já jsem původně říkal, že zkusím vydržet celý rok. Ale pak, ani ne že by mně to nebavilo, nebo mi to nešlo, ale začal jsem se bát, abych se neopakoval. Věděl jsem, že mám pár témat a že už je tam moc třeba strážných andělů nebo často je tam bůh vyvedený v nějaký bizarní podobě.

A pak si přesně pamatuju ten den, to musel být stý den, někdy v dubnu, byl to takový hezký jarní den, byť bylo chladno a já jsem dostal nápad na tu poslední povídku. Je vlastně o člověku, který píše každý den povídky a jeho redaktor, který mu před dvaceti roky zveřejňoval první články, mu za ně nadává, že jsou odbytý a že by je neměl psát. No a byla stá, tato povídka. Ještě jsem ji neměl ani napsanou, už jsem ji měl v hlavě a věděl jsem, že ji za půl hodinu stihnu napsat. Jak už jsem měl téma, první dvě věty v hlavě a pointu, tak už jsem věděl, že to není žádná práce. Už jsem šel tak spokojeně domů, že to půjdu rychle napsat a říkám jsi: “No jó, ona je stá, že jo? A by byla hrozně dobrá na poslední”. A tak jsem se rozhodl, že s tím seknu. Myslím, že skoro nikdo, kdo to četl, mi nevěří, že to nebylo připravený. Ale fakt to byla úplná náhoda.

V průběhu těch tří, nebo skoro čtyř měsíců, mi lidi často psali, jestli to vyjde knižně. A já jsem říkal, že už tu ambici nemám, protože jsem papírových knížek vydal docela dost a není to něco, po čem bych toužil – vydat knížku z těchto povídek. A taky jsem těm lidem psal, že to mají na webu zadarmo, tak proč by to chtěli mít na papíře? A pár lidí psalo: “No ale knížka je knížka”, “To by byla hezká knížka” a taky se mi ozvali z nějakého nakladatelství, jestli to nechci vydat. A já, že asi ne, že se tím nechci moc zabývat.

Vyzkoušet vysbírat peníze přes hithit.com – jako fór

No a pak jsem se shodou okolností dozvěděl o stránce hithit.com, kde se vybírají peníze na projekty a říkám si, že bych to mohl zkusit jako fór. Takže jsem si nechal udělat pár ilustrací, na blogu jsem všechny ty povídky nechal a dal jsem to na hithit.com. A říkám těm lidem, že jestli tu knížku opravdu chtějí, tak ať si ji zaplatí dopředu. A zase mně to strašně pozitivně překvapilo, že se ty peníze sešli.

P: A nejenom že se sešli, ale získali jste 210%…

MČ: 210 procent, měl jsem z toho strašnou radost.

Měli jsme tu audioknihu nahrát dřív…

P: Pak si Vás všiml vydavatel audioknih, oslovil Vás a dohodli jste se, že vydáte povídky i ve formě audioknihy a dnes sedíme tady, ve studiu, a vy nahráváte. Jak se Vám nahrává?

MČ: No, tak nemůžu teď nic říct, protože jsem tady, by mně tady mohli zmlátit (smích). Není to něco, co by bolo smyslem mého života. Už se těším až to budu mít za sebou, ale je to zajímavý – je to něco jiného.

Bohužel si člověk při tom hlasitým čtení uvědomí, kolik věcí bych tam ještě upravil a změnil, ale už je to bohužel v tiskárně. Teď vidím, jak se tam opakují slova, něco z toho se mi podařilo odchytit, ale kdybych to četl nahlas… Měli jsme tu knížku nahrát dřív a možná by jsem tam ještě udělal nějaký změny…

P: Vy sám někdy audioknihy posloucháte? Jste fanouškem audioknih?

MČ: Fanouškem byla docela moje žena, kupovala je do auta. Já si myslím, že je to taková věc hlavně do auta, nebo možná do postele. Takže pár audioknih máme, třeba Kmotra. Nejsem vášnivý čtenář – posluchač audioknih, ale mám s tím zkušenost a je to docela příjemný, když člověk jede někam delší cestu v autě. Problém audioknih je, že to člověk nemůže ovládat, že jede třicet minut v autě a pak musí počkat, než pojede znova. Že si to nevezmete třeba na záchod. Nebo může si to vzít asi v nějaký mp3ojce…

P: Mnoho lidí poslouchá audioknihy právě z MP3 přehrávačů, například při sportu. Zkoušeli jste někdy poslouchat při běhání?

MČ: Ne, já při běhání neposlouchám ani muziku, já při něm právě přemýšlím, o různých povídkách a jiných věcech. Já mám rád při běhání klid.

P: Někteří lidé zase naopak, při běhání poslouchají audioknihy a jak jste vy naznačili s příkladem auta, chtějí poslouchat, tak si jdou zaběhat … Vraťme se ale k těm povídkám. Napsali jste jich 100, ale kniha se jmenuje Lovestory ve výtahu a dalších 77 povídek, takže v knize jich bude jenom 78. Několik se nám jich někde ztratilo, ne?

MČ: Já jsem nebyl se všema stoprocentně spokojený a nakonec se ukázalo, že ty první se mi líbí nejmíň, že jsem tehdy ještě jenom hledal polohu a nebyl jsem rozepsaný. A občas jsem měl pocit, že se třeba opakuje nápad – měl jsem například dvě povídky, jejichž pointa byla, že se ukáže, že to nejsou lidi, ale zvířata. Takže jsem se rozhodl pro to číslo 77, což byla úplná náhoda. Se mi zdálo, že dvě sedmičky jsou hezký. 66 je málo, 88 je divný číslo, tak jsem řekl, že 77 se mi líbí.

Dvě z povídek na přání mám vysloveně rád…

P: 5 povídek jste psal na přání, to byla jedna z možností na hithit.com, co se dala koupit, jsou součástí té knihy?

MČ: Ano, všechny jsou tam.

P: Jak se Vám psali, jaká byla zadání? Bylo něco, co Vás překvapilo?

MČ: No, jedno bylo protivný, protože tam to dal člověk hodně přesně, ale nakonec to nedopadlo tak špatně, i když jsem se toho bál. Vlastně mi to psaní dalo docela zabrat, protože se mi do toho nechtělo – já jsem ty povídky psal do konce dubna a ty povídky na přání jsem potom psal až v červenci. Jak jsem z toho vypadl, tak se mi do toho moc nechtělo.

Na druhou stranu z těch pěti mám dvě povídky vyloženě rád. Jedna je hodně dlouhá a je o miliardáři, který pracuje v McDonaldu – tu mám docela rád. A druhá je o chlapovi, který si zaplatí u Amora, což je agent u firmy, která zajišťuje, že se do někoho můžete zamilovat a někdo se zamiluje do Vás, tak si tam zaplatí lásku s přítelkyní, se kterou se rozešel. Po mně chtěli nějakou povídku v Mladý Frontě, protože publikovali přes léto letní povídky a chtěli nějakou nepublikovanou, takže tahle povídka vyšla ještě v Mladý Frontě. Jinak je těch 5 povídek překvapení pro čtenáře, akorát tuhle jednu jsem dal do Mladý Fronty.

P: Čili napsání těch 5 povídek bylo chvílemi těžké. Vrátím se trochu zpět, bylo to těžší než namluvení audioknihy?

MČ: Mně to nahrávaní samozřejmě bavilo, já jsem občas mluvil nějaký komentáře do rádia, nebo do televize, a při první povídce tady byla paní režisérka, která mi s tím chtěla pomoct a vlastně mi řekla, že jsem to četl jako komentář. Takovým jakoby trochu zadýchaným způsobem, věta za větou. Já nevím, jak se mi to podařilo teď, ale snažil jsem se. Nejsem žádný herec, bylo to těžký, v pár povídkách jsem se snažil měnit hlas, protože jsou tam jenom dialogy a ono se to potom jinak čte. Tak možná to bude někdy působit trochu komicky. Pár povídek bylo těžkých, že mi to bylo někdy až nepříjemný, ale jinak mně to celkově bavilo.

Minimálně mě to bavilo proto, že jsem si ty povídky zase přečetl. Když jsem dělal korektury, tak to je takový to povrchní čtení, že člověk hledá chyby, ale si to čtení neužije. Tady jak to vlastně musím číst nahlas a trochu se do toho vžívat a přizpůsobovat tomu intonaci, tak člověk opravdu tu povídku prožije . Taky jsem někdy díky tomu odhalil slabý místa těch povídek. Asi je to nejpodrobněji, co jsem kdy četl své texty.

Žádnou svou knížku, co jsem do teď napsal, jsem vlastně takhle nečetl. Já se moc nezaobírám věcmi, co už jsou napsaný. Mě psaní baví před tím psaním, když to vymýšlím a když se těším na to, že to začnu psát. Pak mně to baví při tom psaní, i když je to někdy dřina. Někdy se člověk zasekne a je to taková dřina. Někdy to teda jde líp a někdy hůř. Pak jsem strašně šťastný, když to dopíšu a když cítím, že se mi to povedlo. A tím to pro mně končí. Samozřejmě mně potěší, když někdo napíše, že je to hezká povídka a naštve mě, když někdo napíše, že je to blbost, to je jasný. Ale vlastně mně to až tolik nezajímá. Mně by ani v podstatě nevadilo, kdyby to nikdo nečetl. Pro mně to napsáním trochu skončí.

Mám v sobě tu ambici, proto jsem to taky na Facebooku propagoval, aby to četlo hodně lidí. Je to věc, kterou se živím, to znamená, že se samozřejmě musím snažit, aby to lidi četli. Ale tu největší radost mi to udělá, když udělám tu tečku a vím, že je to dobrý. Nejsem ten člověk, který by si to potom zase četl, nebo se tím zaobíral a říkal si, že to šlo napsat líp. Všechno jde vždy napsat líp. Mám radost, že to lidi čtou, ale vlastně je mi to trochu jedno.

Já mám třeba doma ještě rukopis jedné knížky, co jsem napsal asi před osmi lety a furt se chystám, že se k tomu nějak vrátím a něco s tím udělám, ale pro mně to vydání není důležitý. Proto jsem ani moc neusiloval o to, aby ta knížka vyšla na papíře. Já jsem ty povídky napsal, na webu si je přečetlo hodně lidí, což mi udělalo radost ale pro mně ta knížka na papíře postrádala jakýkoliv smysl. Ale tím, že se z toho udělal trošku experiment, tak je to zajímavý.

P: Super! Já Vám mockrát děkuji za rozhovor a doufám, že to donahrávání nebude už moc bolestivé, že to už půjde od ruky. A těším se, až se audiokniha dokončí a vyjde.

MČ: Tak já taky. Snad se to nějak všechno povede a budeme moct říct 31. prosince, na to roční výročí, to oslavit, jaký to byl povedený rok.

Miloš Čermák - Lovestory ve výtahu

Kúp audioknihu vo formáte MP3 Kúp audioknihu na CD